Když v dávných dobách přišli Čechové do nové vlasti, bylo všeho dostatek. Jediná věc chyběla, a to sůl. Museli ji kupovat od cizích obchodníků. Až jednou se vydal Holot, přítel knížete Nezamysla, s družinou na lov. Slunce pálilo a dostali žízeň. Na úbočí vzdáleného kopce našli křišťálově čistý pramen, Napili se, ale voda jim nechutnala. Byla totiž slaná! Přesto měli radost, byla to vzácnost. Kníže vyslal k pramenu několik lidí, kteří se tam usadili a začali z vody vařit sůl. Říkalo se jim slanci či solnaři. Osadě, která zde vznikla, se od té doby říká Slaný.